ZDROJE aneb nejsme perpetuum mobile

Téma zdroje je v současnosti poměrně dost probírané vzhledem k aktuální situací, k celé planetě a ekologii.

 O tom však tento článek nebude.

Řeč bude o našich lidských zdrojích, lépe řečeno zdrojích našeho zdraví a člověčenství v celé komplexnosti.

O čem tedy budou následující řádky?

Čtěte dál a nalaďte se na vlnu vyrovnanosti dávání a přijímání.

Protože o tom to bude.

Jedná se vlastně o fyzikální zákon o zachování energie, díky němuž badatelé dospěli k závěru, že perpetuum mobile NEEXISTUJE.

Tento zákon (zjednodušeně řečeno) konstatuje, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale POUZE PŘEMĚNIT na jiný druh energie.

Není možné sestrojit perpetuum mobile, stroj, který by z ničeho konal práci.

A to platí i pro naši lidskou energii.

Prostě Z NIČEHO VYTVOŘÍME NIC .

Pro nás to tedy znamená, že chceme-li žít ku radosti a naplnění svého života, tak potřebujeme své vnitřní zdroje – zdraví, emoce a umy, dostatečně kvalitně sytit zdroji z venku.

Pojďme se tedy vydat na poněkud magickou cestu objevování zdrojů, těch opravdických, po kterých naše tělo, mysl i duše touží.

Sama jsem absolventka vlastního , mou myslí vytvořeného kurzu „ Nikdy TO není dost..“.

Do kolonky „TO“ si můžete dosadit práci, umy, výkon a pod.

Z výše uvedené definice o přeměně energie vyplývá, že chceme-li být VÍC výkonní, schopní ect.,, musíme tím pádem NAVÝŠIT i příjem.

Tuto část však můj „kurzík“ neobsahoval. Asi jsem chtěla zkusit, jestli přece jen ze sebe to perpetuu neudělám:)

A (asi ne moc) překvapivě jsem ho ze sebe NEUDĚLALA.

Za to jsem se naučila mnohým dovednostem a došla k velkému poznání – o POKOŘE, VDĚKU, LASKAVOSTI A SÍLE PODPORY.

Cesta dysharmonie mezi dáváním a přijímáním začíná povětšinou nenápadně, pomalu se hromadícím STRESEM..

Myslím, že se všichni shodneme, že poměrně dlouho nám trvá, než stav dysbalance uvnitř sebe rozeznáme.

Až najednou zjistíme, že ne úplně dobře spíme, máme neukojitelný hlad nebo nejsme schopni do sebe cokoli dostat, špatně se vyprazdňujeme, jsme roztěkaní a nesoustředění a mnohdy předráždění i v klidových stavech. Dost často se objeví opakované onemocnění, která se ne a ne zlepšovat či hojit.

Pokud nemáme zkušenost, kam až to může vést, tak si pomůžeme nějakým krástkodobým stimulantem či naopak uklidňovačem.

Jasně že mluvím o kávě, sklence vína, koukání na seriály, čokoládě a chipsech (doplňte dle své fantazie a třeba i zkušenosti:)

Až teprve v momentě, kdy to přestane stačit, ani jedno ze zmíněných nezabírá, nám začíná docházet, že něco není v pořádku.

Tělo už TO “nedává”. Jenže to TO většinou, s vyjímkou závažných onemocnění, nevychází z našeho těla, ale  z  HLAVY. Tedy reálně z našich myšlenek, myšlenkových konceptů a jejich permanentního víření a upoutávání naší pozornosti.

To hlava nám říká „MUSÍŠ VÍC, JE TO MÁLO“.

A tím pádem je třeba začít zdrojovat ( veliké díky Martině Chomátové za tento výraz) nejen tělo , ale i hlavu, potažmo naše pocity. Ty jsou totiž myšlenkami určovány.

Jenže jak na to?

Stojíme na prahu kroku do neznáma, který nikdo za nás neudělá, a je nám jasné, že to nebude úplně jednoduché a úplně hned a teď.

Tedy dobrá, pojďme na to.

Startovní čára je v docela nemilém stavu-únava, pocity i myšlenky nic moc. V hlavě nám to vaří. K běžným myšlenkám a vnitřním TO DO LISTŮM se přidají obavy, jestli vůbec je cesta ven, co na to ostatní v práci či rodině. No prostě chaos, který nám není příjemný. Vždyť přece tak moc toužíme po klidu a síle a pohodě!

V tento moment nastupuje velmi důležitý průvodce. Jmenuje se LASKAVOST.

Který nám na prvním místě řekne, že je třeba se ZASTAVIT.

Což může být ten nejtěžší krok, který směrem k sobě uděláme.

Mnohdy ani nevíme, jak na to.

Když se totiž náhodou zastavíme a trochu se zklidníme, tak nám začne hlava – mysl vymýšlet další seznam úkolů, jak je jejím letitým zvykem.

A teď přichází na řadu KLÍČOVÝ OKAMŽIK.

Na chvíli přestat tu hlavu poslouchat!

Ale co tedy budeme dělat, když nebudeme přemýšlet a organizovat a analyzovat a vůbec jet na velerychlé vlně myšlenkových pochodů?

Budeme naslouchat TĚLU.

Což lze udělat poměrně jednoduše. Vezme to pár minut. Postupný tréning nám přinese NEUVĚŘITELNÉ DARY.

Jeden dar, vlastně takový malý zázrak vám prozradím rovnou.

Známe, jaké to je, když nám hlava říká, co máme dělat, a tělo na to reaguje.

Kouzlo, ten DAR, je v tom, že to platí i OBRÁCENĚ. Když nasloucháme tělu a necháme mu prostor se vyjádřit, tak na to reaguje hlava. Což v reálu znamená, že uvolníme-li se na těle, tak se uvolníme i na úrovni myšlenek a postupně na sebe přestaneme ze strany “ hlavy“ tlačit.

Nejjednodušší je se na chvíli posadit, jen tak dýchat a spolu s dechem skenovat své tělo. A jen vnímat jeho jednotlivé části. Tam, kde zaznamenáme nepříjemný vjem, můžeme s dechem setrvat déle.

Malou ukázku, jak na to, najdete ZDE.

A co se stane, když se na chvíli zastavíme ?

Začneme se uvolňovat. Možná i trochu zachrupneme. Což je úplně v pořádku. Asi je to to nej , co naše tělo potřebuje.

Postupně zjistíme, že třeba máme hlad či žízeň, protože jsme vůbec nestíhali jíst či pít.

Nebo potřebujeme na malou procházku, abychom si vyčistili hlavu.

A jak tak postupně se sebou pracujeme, tak začneme víc poznávat potřeby našeho těla. A ty nejsou jen o poživatinách, ale i o prožitcích. Což je první krok k sycení našich emocí.

Vůbec nemusíme zjistit nic komplikovaného.

Třeba v tu chvíli budeme potřebovat chvilku hezké hudby z You Tube nebo úplné ticho..

Tímto způsobem, krok za krokem. začneme zjišťovat své opravdické potřeby.

Jak vidno, proces je JEDNODUCHÝ,

Tím pádem ani realizace aktuálních potřeb nemusí být komplikovaná.

Vzít si tenisky a jít na půl hodinky ven přece není náročné, že?

Až tak jednoduché to je.

Prostě stačí se postupně ladit na sebe a dopřávat si to každý den.

Což znamená, že jsme na cestě k sobě a dosycování zdrojů.

A jsme ven z nerealizovatelné vidiny sebe jako perpetuum mobile.

A cesta pokračuje dál….

Tímto nenápadným trikem, který budeme mít časem zautomatizovaný, se taky naučíme rozeznávat, co jsou naše opravdické potřeby, a co jen výplod myšlenkového tlaku “ MĚLA BYCH..“

Určitě znáte ten pocit, že byste měli víc číst, tančit, běhat, pít vodu….

Jediný, kdo vám řekne naprostou pravdu o tom, co byste opravdu měli dělat a kolik, je vaše tělo.

Je možné, že postupně zjistíte, že dieta, která vám zaručeně vždy pomohla, ale z nějakého záhadného důvodu stejně nezabránila jojo-efektu, vám už opravdu nevyhovuje. Stačí si jen vychutnat pokrm pomalu a s láskou a mít radost z úžasného gastronomického zážitku.

Můžete mít potřebu podpořit tělo většími dávkami minerálů a vitamínů. Pak je na pořadu dne vyzkoušet různé potravinové doplňky, jako je třeba hlíva ústřičná, ženšen, vilcacora nebo ZELENÉ POTRAVINY.

V úvodu článku jsem se zmínila o poznání POKORY, LASKAVOSTI, VDĚKU A SÍLE PODPORY.

Někdy může chvilku trvat, než vše zmíněné najdeme a otevřeme se tomu. O prvním kroku k sobě, o laskavosti, která nám dovolí se na chvíli zastavit, už řeč byla.

Podpora a její otevřená náruč nám pomoci je kolem nás neustále. Jen ji někdy přes brýle únavy a myšlenkových přesvědčení nevidíme.

Ať už zavoláme kamarádce a u kafe s ní posdlílíme, co nás trápí, nebo si zvolíme odborníka, vše je v pořádku.

Právě odvaha říct si o pomoc může být tou největší ukázkou naší pokory.

Již x krát citovaná cesta MINDFULLNES (Martina Chomátová, která je i autorkou úžasného kurzu VLNA VDĚČNOSTI či podpůrné skupiny LASKAVOST), nebo na jemné cvičení zaměřená ŠKOLA BEDERNÍCH SVALŮ( Míša Cusanová) může být způsob odborné podpory.

Možná potřebuejet být více socializovaní a vnímat podpůrnou skupinu v každodennosti.

Mě tyto dveře otevřelo, kromě rodiny a přátel, společenství firmy Green Ways- ZELENÝCH POTRAVIN , kde je hlavní devizou veliké partnerství a žitá filosofie víry v sílu každého člověka a vzájemné podpory.

Asi už začíná být jasnější, že cesta k dosycování zdrojů je o sebepoznání, sebelásce, sebepřijetí,

Což s sebou nese jeden podstatný aspekt – ČAS.

Čas, který sami sobě potřebujeme dát. Nyní již vybavení laskavostí a dalšími kvalitami.

Bez něj by to nešlo.

Zažít kouzlo mávnutím čarodějné hůlky jako u Harryho Pottera je krásné a lákavé, ale kdo zná jeho příběh, jistě bude souhlasit, že k nalezení sebe sama, odpuštění a vnitřnímu klidu mu žádná kouzla nepomohla.

Tak si zkusme dopřát své soukromé kouzlení, v našem běžném životě , cestou zpomalení, vědomého dýchání a otevírání se zázraku poznání a sycení vlastních potřeb.