STRES aneb jak na něj

Téma stresu je dnes velmi všeobecně citované a zmiňované pro svoji aktuálnost.

Máme za sebou 2 roky karantény, takže téma stresu se v nějaké míře dotklo každého z nás.

Moje zkušenost je, že když si něco ZVĚDOMÍM, pospojuji si informace se svými prožitky, tak se mi lépe do života vnášejí zdravější návyky a lehkost bytí.

A jedno takové ZVĚDOMĚNÍ bych s vámi ráda sdílela.

Většina z nás si pamatuje situace, kdy mu nebylo dobře. Nejen tělo bylo slabé, ale i nálada nebyla úplně radostná či pokojná a chyběla nám energie nejen na práci, ale i na příjemné aktivity, natož pak realizaci našich plánů a tužeb.

A tom všem článek pojednává.

Dočtete se o tom, co se s námi děje ve stresu a jaký to má dopad naše zdraví v souvislostech TĚLA, PSYCHIKY A ŽIVOTNÍ ENERGIE.

A taky se dozvíte různé varianty CO S TÍM DĚLAT.

CO JE STRESOVÁ REAKCE TĚLA?

Stresová reakce je funkční neboli fyziologický nebo lidskou řečí řečeno normální stav živého organismu, který je vystaven mimořádným podmínkám (stresorům).

Jedná se o přirozené nastavení našeho těla, které tuto reakci používá jako OBRANNOU.

Její funkcí je zachovat vnitřní rovnováhu (homeostázu) a zabránit poškození nebo smrti člověka.

Stres je tedy obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou.

Jiná z definic praví, že stres je reakcí organismu na SKUTEČNÝ či DOMNĚLÝ podnět, vycházející z našich ZKUŠENOSTÍ A OČEKÁVÁNÍ.

Předchozí věta už nás více přibližuje k přijetí stresu jako reakce komplexně se odrážející na našem zdraví.

CO SE TEDY DĚJE V NAŠEM TĚLE PŘI STRESOVÉ REAKCI?

MOZEK, který vyhodnocuje zátěž ( skutečný či domnělý podnět), řídí CHOVÁNÍ a REAKCE těla.

CHOVÁNÍ, které má za cíl tuto zátěž překonat, a REAKCE umožňují krátkodobě aktivovat rezervy pro útěk nebo boj.

V těle se zaktivují 2 orgánové systémy- NERVOVÝ A HORMONÁLNÍ.

V případě nervového systému je v pohotovosti ta část, která má za úkol ovlivňovat životní funkce.

Jmenuje se SYMPATIKUS a PARASYMPATIKUS. Řídí naše vnitřní orgány tak, abychom přežily. Tato část nervového systému není ovladatelná vůlí.

Ve chvíli stresu zajistí, aby veškerá krev zachránila srdce ( pro život stěžejní orgán). Aby mělo dostatek kyslíku. Což ovšem je na úkor prokrvení okrajových částí těla. Zjednodušeně řečeno, vše se na úrovni svalů a ostatních orgánů stáhne, aby srdce mělo kyslík.

Na úrovni hormonálního systému se aktivuje cesta z mozku ( hypotalamus, hypofýza) do nadledvin.

V nadledvinách se začne vyplavovat ADRENALIN a KORTIZOL.

Adrenalin přímo podpoří činnost nervové soustavy, tzn. podpoří záchranu životně důležitých orgánů.

Kortizol má za úkol regulovat metabolismus tak, aby se vyplavilo dostatek látek, na prvním místě cukrů, pro udržení záchranné reakce organismu.

A teď se dostáváme ke stěžejní chvíli.

Tímto způsobem je tělo nachystané na reakci ve stresu, a tou je ÚTĚK NEBO BOJ.

Když takto v akutním stresu zareagujeme, je to život zachraňující a tělo je na to připravené, aby zvládlo zpracovat další chemicko-biologické děje po odeznění akutního stresu.

Popsaná obranná reakce je však energeticky náročná a vyčerpává rezervy organismu. 

Může tedy být pro organismus užitečná, je-li krátkodobá. Vyžaduje následný odpočinek pro regeneraci a pro doplnění energetických zásob.

Ještě než se dostaneme k hlavnímu tématu tohoto článku, tedy k vlivu CHRONICKÉHO STRESU na náš organismus, tak ještě pár slov na téma stres a psychika.

Psychické reakce zahrnují PŘIZPŮSOBENÍ, ÚZKOST A DEPRESI.

Pokud stres vede k vyšším psychickým nebo fyzickým výkonům, jedná se v odborné terminologii o eustres.

Tento druh stresu patří k hlavním motivačním prvkům konání. Může například vést k lepšímu učení.

Pokud ovšem působení stresu trvá příliš dlouho nebo přesáhne určitou mez (tento typ se nazývá distres), může vést k rozhodnutím, jejichž důsledkem je úzkostné (únik) nebo depresivní (ústup) chování.

V ten moment reagujeme nikoli útěkem nebo boje, ale STRNULOSTÍ.

A nyní se dotáváme k situaci, která je nám z hlediska běžného života bližší a hlavně aktuálnější.

A tou je CHRONICKÝ STRES.

Na úrovni těla se dějí úplně stejné procesy jako při akutním stresu, ale v daleko mírnější intenzitě, takže reakci těla a přizpůsobené chování mnohdy vůbec neregistrujeme. .Teprve až nás začne něco bolet nebo jsme dlouhodoběji unaveni i při zachovaném spánku, tak začneme situaci řešit.

Mnozí z nás znají situaci, kdy po dloihodobější pracovní nebo osobní zátěži je bolela bedra nebo dostali např.zánět močového měchýře či zubu.

Právě takto, a v mnohých dalších variantách, se může projevit chornický stres.

Během něj totiž v těle dochází ke 2 zásadním procesům.

Pomalu se hromadí STAŽENÍ -cév, svalů, šlach, a chemické mechanismy se vlivem hromadícího se stresového hormonu kortizolu dostanou do nerovnováhy, tzn. do acidózy, česky řečeno ZAKYSELENÍ. Hraje v tom roli i NEDOSTATEČNÉ OKYSLIČENÍ orgánů. Z dřívější pasáže víme, že organismus veškerý kyslík posílá do srdce, aby byly zachované životní funkce.

A tento souběh – svalové stažení, nadměrná kyselost- neokysličenost orgánů a těla se vzájemně potencují.

Když si uvědomíme, že překyselení je živná půda ZÁNĚTU, tak se nám pomalu ozřejmuje, že se dostáváme na cestu k chronickým obtížím, posléze onemocnění, nekdy až vyhoření

Životní energie je vyčerpaná.

A CO VYVOLÁVÁ CHRONICKÝ STRES?

Jak bylo výše řečeno, stres je reakci těla na SKUTEČNÝ či DOMNĚLÝ STRESOR.

A tím domnělým stresorem může být cokoli, čeho je pro nás příliš, ve smyslu, že to naše tělo nestíhá zpracovat.

Dá se to přirovnat situaci, kdy se přejíme nebo sníme něco, co nám nesedlo. Potřebujeme dosttečný čas, aby tělo vytrávilo nebo zvládlo nevolnost.

Ten ČAS je zásadní.

Mnoho z nás je ve své práci i životě zaměřeno na INFORMACE a příliš vjemů z vnějška. Tím přehlcuje mozek. Mozek tento stav přetížení podprahově hodnotí jako STRES.

A pokud totiž množství přijatých informací a vjemů není v harmonii s potřebami těla, nebo-li nedáme tělu dost ČASU, aby vše zpracovalo, tak se pomalu ale jistě hromadí v těle stresové hormony a celá souhra stresového procesu. Tělo je v tenzi a uvnitř se začíná zakyselovat.

Tenzi dost často řešíme stimulujícími přípravky. A hlavně postupně, čím víc jsme v koloběhu hodně informací- strnulost těla- umělá stimulace, tak se od opravdických potřeb těla odpojujeme.

A dochází k tzn. BYTÍ V HLAVĚ, odpojení od těla. To odpojení je vlastně nevnímání jeho opravdických potřeb.

Když se tato situace zkombinuje s nějakou nemocí či oslabením, tak vystavujeme tělo vyčerpání sebezáchranných a ochranných ZDROJŮ., na prvním místě kyslíku.

CO S TÍM DĚLAT?

Tělo se při stresu postupně dostává do KYSLÍKOVÉHO DLUHU

Nejjednodušší způsob, jak čelit stresu, je naučit se kvalitně DÝCHAT !!!!!!

Na dalším místě je POHYB a dosycování ZDROJŮ, o kterých bude řeč v dalších článcích.Dnešní doba přináší mnoho technik, které buď přímo zabývají prací se stresem nebo ho v rámci technik řeší

Všechny směry mají jedno společné – zaměření na vnímání a prociťování svého těla.

Sama jsem v různé míře a intenzitě využívala a stále pracuji s metodami, které v sobě spojují práci s DECHEM A TĚLEM.

Určitě mě moc nadchla YOGARESTART Markéty Strnadové, MINDFULNESS s Martinou Chomátovou, Škola bederních svalů pod vedením Míši Cusanové a v neposlední řadě cvičení pánevním dnem, kterému jsem se naučila pod vedení zakladatelky Školy pánevního dna Renaty Sahani.

Jsou zde k mání i méně tradiční metody, jako je WIM HOF METODA s Jakubem Chomátem, aktuálně otevírající krásný JARNÍ RESTART,Bioenergetická cvičení s Petrou Zmátlovou, Tanec 5 rytmů s Raducou, Cchi -kung s Renatou Amalií Štefkovou a další.

Je toho určitě víc, co lze pro sebe udělat.

Důležité je UVĚDOMĚNÍ, kdy už nejsme v harmonii, kdy se dotáváme do výkyvu. Někdy nám to tělo velmi jasně dá na jevo, někdy může být fajn s tím počítat dopředu v rámci plánované práce a podobně.

Pro někoho se může jednat o první krok k sebe-poznávání a hlubší práci se sebou a nastolení hlubší péče o svůj život a zdraví.