O TORNÁDU, ZEMĚTŘESENÍ A VYKLÍČENÉM SEMÍNKU

Asi jste to taky už někdy zažili….

Máte plnou hlavu nápadů, inspirace se valí jak tsunami ze všech stran, a jediné, co ZROVNA TEĎ nemáte, je čas zasednout a dát „TO VŠECHNO“ na papír.

Ale jste nadšení, protože cítíte velkou invenci a jistotu, že máme kam sáhnout, až přijde TEN ČAS, ten správný impsuls dát do slov své myšlenky a prožitky.

A najednou TEN ČAS přijde …

A dokonce ve formě  domácího úkolu v rámci on-line kurzu Podnikání z pláže…

A ono NIC!!!!

Ale VELIKÉ NIC, s velkým Ň.

Prostě v hlavě se nesloží ani jedna holá vět ,natož pak smysluplné souvětí.

Tedy dobrá.Necháte to uležet a začnete se rozpomínat, co že vlastně jste to měli v hlavě za náměty…ta krásná témata , co se TÉMĚŘ SAMA drala  na papír.

V tu chvíli, jak začnete otvírat jednotlivé šuplíky v hlavě rozdělaných námětů začnete mít pocit, jakobyste se ocitli uvnitř tornáda , obrovského víru, který se závratnou rychlostí točí a semílá všechny vaše myšlenky a inspirace, které byly, ČASEM, nachystané k prolnutí s papírem.

To roztočené tornádo tu vyplivne vzpomínku na krásně zasněžené hory, tu se objeví záblesk emoce, kterou jste prožívali při čtení knihy ( hmmm..to je zajímavé, ta moje se jmenovala Nalezení ztracené Marty…že by symbol?!!).

Pak se objeví nedefinovaný chumel barev, který vám vzdáleně připomíná návštěvu galerie.

Že by to byla ta výstava Toyen…?!Nebo Vitráže v kostele sv.Martina.

A jak se snažítez těch artefaktů, které vám mozkové tornádo háže, poskládat něco kloudného,tak se rychlost víření ještě zvyšuje.

Až vybuchne.

Bum.

A najednou máte pocit,že sedíte uprostřed rozvalin po zemětřesení.jen tak čučíte na šedé hroudy kolem sebe a vlastně už ani nic jiného nechcete dělat.

Jen v klidu sedět a oddychnoout si.

Ty rozvaliny jsou stejně většinou k nepotřebě a nic moc s nimi nevymyslíte.

Tak jen tak chvilku sedíte a dýcháte A PROSTĚ JENOM TAK JSTE.

A jak tak jste, tak v těch rujnách zahlédnete něco malého nepatrného.Něco co má jiný nádech, možná jinou barvu….

Jdete k němu a odvalíte suť .

A uvidíte klíčící semínko.

Takové to, co všichni známe z dětství, kdy jsme dávali na vlhkou vatu naklíčit hrášek.

A totálně nás fascinovalo, jak z malé mnohdy scvrklé kuličky se začně vyklubávat nejdřív malý bílý ocásek a pak zelený pidistoneček.Postupně narůstá a kroutí se. A z kořínku raší další kořínky.

Až tu rostlinku dáme do hlíny a zalíváme a přivážemě jemně ke klacíku,aby se měměla po čem plazit.

A přesně takový miniaaturní zázrak se vám začíná odvíjet před očima uprostřed té suti a rozpadlých balvanů.

Raší něco nového, něco, co chcete opečovat, něco, co vás fascinuje,  přitahuje vaši pozornost natolik, že se tomu budete věnovat.

Každý den to malinko zalijete a uděláte mu větší prostor, ať je syceno sluncem.

Je to to totiž volání vaší duše, které chce být viděno a opečováno.

A ta bující rostlinka má pro vás veliký význam.
Protože jste právě prošli výbuchem tornáda, kdy se rozpadlo vše nepotřebné.

Bude potřeba tu starou suť uklidit a dát na recyklaci, ale s vědomím, že již raší TA rostlinka, se to dělá snáz.

Někdy takovým výbuchem projdeme na úrovni myšlenek, někdy na úrovni vztahů, někdy na úrovni zdraví..

A vždy je tam byť třeba jen úplně malinkatá květinka něčeho nového…květinka NADĚJE.

A teď už taky víte, že přemíra myšlenek vám může mozek roztočit do pěkného tornáda, které pak exploduje a může rozbořit vše doposud vybudované

Komentáře