Přijeli jsme na jarní prázdniny do domečku na Vysočině.

A jelikož je to dům obývaný pouze sezónně,

tak bylo nejdříve potřeba ho hezky zabydlet.

Vybalit, provětrat peřiny …a zatopit.

A ejhle!

Dřevo nachystané při minulé návštěvě bylo stopeno a dům studený.

Naštěstí je můj muž velkým milovníkem štípání dříví a díky tomu se vybavil kvalitní elektrickou pilou a sekyrou.

Venku krásně svítilo slunce,tak se nám do akce chtělo o to víc.

Vše plulo a naše řezací souhra byla úplnou symfonií.

Dost jsme si celou akci užívali.

A mě běžely hlavou myšlenky, jak se máme krásně , že to můžeme dělat vlastně jen pro radost. Jak to měli lidé dřív těžké, prostě  museli to dřevo mít nachystané, jinak by tu zimu mohli i nepřežít.

Myšlenky mě vedly dál, k tomu jak težce fyzicky dřív lidé pracovali a jak to obdivuji.

A že není divu, že v zimě chodili spát se západem slunce, protože využívali tu dobu k nabrání sil ak odpočinku.

A s tím přišla i myšlenka, že nám naše tělo druhý den asi „ pěkně poděkuje“, protože není na tento typ fyzické aktivity zvyklé.

Začala jsem sama sebe malinko sledovat a vlastně i vnitřně zpochybňovat, kdy že přijde ta tělesná únava, protože přece nejsem žádný dřevorubec, mám ten mnohaletý spánkový deficit a bůhví co ještě..

A ono nic…

Tělo si to úžívalo…

A jak se tak sleduji ,tak zjistím, že AUTOMATICKY stojím v bojovníkovi a AUTOMATICKY používám tělesné opěrné body!!!

Aaaachhh!

Na koho mluvím svahilsky, tak „BOJOVNÍKEM“ je myšlena yogová pozice ve stoje  a „OPĚRNÝMI BODY“ místa na těle, kde je větší kostěná struktura skeletu blízko povrchu a tím se o ní můžeme v případě potřeby lépe opřít (např.koleno).

V mém případě jsme se opírala o nejběžnější opěrnou zónu- PLOSKU NOHY.

Jelikož jsem vášnivou cvičenkou yogarestartu a všech dalších cvičení Markéty Strnadové, tak se  mi práce s tělem přes opěrné zóny tak zautomatizovalo, že mi spontánně naskočilo i při sekání dříví.

Cítitla jsme se úplně blažená!

Nejen, že jsem se probudila s tělem bez bolesti, ale ještě mi došlo,, že vše, co jsme se kdy naučili můžem využít v různých oblastech života, ikdyž nás to někdy prvoplánovaně nenapadne.

Ctila jsme takový vděk za všechny inspirace ve svém životě, za všechny booky i e-booky,které jsme přečetla, všechny i třeba náhodné učutele,kteří mě vedli.

Vše, co prožijeme může být darem, který máme kdykoli , i v nepředvídatelných situacích možnost využít a obohatit jím sebe i ostatní.

Tak jako se mé tělo nezhroutilo po několika hodinách dřevrubání díky yogarestartu,tak třeba někdo jiný může zase upéct báječné koláče dle dávného receptu po babičce,protože  sousedovic holčičkaa je nemocnáa její maminka péct neumí.

Je úžasné nechat se nést prolínám a neočekávanými souvislostmi..

Tomu říkám DOBRODRUŽNÝ ŽIVOT V SOUVISLOSTECH