Můj příběh
Již na vysoké škole jsme si vybrala “svůj”obor„ ONKOLOGII.
V něm jsem pak několik let pracovala a udělala atestaci I.stupně.
Kromě onkologie mě vždy přitahovala psychologie a již na škole jsem hledala způsoby, jak propojit klasickou, “západní medicínu”, s poznatky o psychice.
V době mé první mateřské dovolené mi do života přišla psychosomatická metoda ONE BRAIN. A s ní jsem vyrazila na cestu propojování západní medicíny a východního pojetí zdraví.
Tím můj život začal nabírat jiný směr. V onkologii jsem až do druhé mateřské pokračovala a souběžně budovala svou psychosomatickou soukromou praxi.
Prošla jsem mnoha kurzy se zaměřením na alternativní terapeutické směry i klasický koučing.
Čas plynul.
Bylo potřeba se rozhodnout, co vše zvládnu a co ne.
Ukončila jsem tedy své působení v nemocnici, pracovala ve své poradně a pečovala o rodinu.
Na první pohled poměrně standartní situace, kterou zná každá žena-matka.
U mě si život cestu k osobnímu růstu vyžádal hlavně díky synovi, kterému bylo diagnostikováno ADHD.
Kdo nezná tento výraz, tak se jedná o poruchu koncentrace , často spjatou s různými dys-funkcemi, jako dyslexie a pod.
Nebudu citovat prognózy o jeho studiu a jeho dospívání, kterých se nám ze strany odborníků dostalo. Bohatě postačí říct, že syn tu NEkoncentraci OPRAVDU ŽIL se vším všudy. Špatný prospěch i přes velké úsilí byl jen výstupním faktorem všeho, co se dělo.
Naštěstí byl obdarován velkým umem herectví a zpěvu, kde se mohl realizovat a čerpat radost a nacházet své místo na světě.
Takže se celá rodina musela velmi přeorganizovat, aby byl schopen vůbec dodělat základní školu.
A do toho se narodila holčička, která byla úžasná, živá...bohužel i v noci.
Nebudu to natahovat.
Dnes s odstupem mohu čestně prohlásit, že vstávání 8x za noc se stalo standardem a narušení mého spánkového režime se protáhnul...no..když do sečtu, na 14 let.
Asi už začíná být jasné, k čemu vše spělo.
Ano, oficiálně se to nazývá ÚNAVOVÝ SYNDROM.
“Dala” jsem si ho se vším všudy. Křehká psychika a postupně vyčerpané tělo do poslední kapky mě dovedly do stavu, kdy ráno vstát bylo nepředstavitelné a fungovat v běžných úkonech, jako např. učení s dětmi a zabezpečí domácnosti, stálo úplné zbytky sil.
Jelikož jsem byla vychovaná v programu “ TO SE MUSÍ VYDRŽET" a "TO MUSÍŠ ROZHÝBAT", tak mi nějakou dobu fungovalo jít si zaběhat.
Vše NĚJAK fungovalo až do jara 2019, kdy jsem se šla z příšerné únavy a vybitých baterek “ vyběhat” na půlmaraton.
A to byl šlus!!!
Respektive NOVÝ ZAČÁTEK.
Od 3. kilometru jsem hledala škvíru mezi mantinely, kudy odejít, a do cíle jsem se dostala ani nevím jak.
A pak už nic, jen hledaní způsobu jak zrevitalizovat tělo pro základní úkony.
Do života mi přišly zelené potraviny- mladý ječmen a chlorella, a taky terapeutka, vedoucí mě k jemnosti, a cvičení se " svalem psoatem"- sval propojující bederní páteř s pánví a kyčlemi, který má hluboký vliv na naší psychiku a vnímání života.
A taky mi do života přišlo Podnikání z pláže a možnost si v sobě urovnat, KDO jsem, KDE jsem a CO mohu lidem nabídnout.
PROSTĚ A JEDNODUŠE, Vesmír, obrovská láska mého muže a blízkých spolu s mou URPUTNOU TOUHOU ŽÍT se semkly...a jdu dál ve své síle a s radostí ze života.
Dnes pomáhám lidem nejen díky svým znalostem, ale i ZKUŠENOSTEM.
PROFESNÍM A ŽIVOTNÍM.
A jsem za to vše vděčná, protože v tom " odžitém" je vtisknutá jedna ze základních hodnot člověčenství-ODŠLAPANÁ CESTA.
Jsem ráda, že kus cesty můžeme jít spolu!