Jak mě zachránila Lucie Ernestová

JAK MĚ ZACHRÁNILA LUCIE ERNESTOVÁ

 

Chystám se na kurz.

Tedy ..chystám….hmmm.Spíš bych se měla chystat.

Naštěstí je až za 5 dní.

Co je asi podstatné říct, že ten kurz vedu já, nikoli, že jsem účastník.

To ovšem mění situaci, neboť bych měla být DOKONALE PŘIPRAVENA.

Takto mi to praví můj vnitřní pan Policajt.

A už jedou všechny MUSY

…musíš být na vysoké odborné úraovni( když jsi ta doktorka, že)

…musíš být zábavná

…musíš mít hudbu

…musíš mít obrázky

….musíš být naladěná a empatická

Prostě Pan Mus mě den za dnem drtí ,jako ozubená kola kafemlýnku.

Asi ze mě bude za chvíli jemný prášek.

Naštěstí to vyřešilo moje geniální tělo.Až na to, že to štěstí jsem pochopila až posléze.

Jak běžel čas ,tak bylo unavenější a unavenější, až mi už od rána padala hlava.
Double kávu jsme z přehledem mohla vylít do záchoda, protože efekt byl nulový,spíš se mid dělalo.

A když už jsme s hlavou v dlaních začala ronit slzy , že to nedám a co mám dělat, první záchranné lano hodil můj muž.

Řekl zcela lakonicky“ Vždyť si nemusíš nic chytat, všechno umíš a dáš to z patra“.

Hmmmm…aha..jelikož už semnou nějaký ten pátek je,tak si ví, co říká.

Další lano přilétlo telefonem od mé kamarádky,která řekla“ Ženy nechtějí obrivské množství informaci.Jdou si tam pobýt samy sebeou ,cítit Tvou péči a pochoepní.A toho Ty máš přehršel.Prostě méně je více.Buď v klid“

Ahaaaaa….MÉNĚ JE VÍCE!Vždyť jsem to asi 100x četla v těch chytrých knihách

Tak jsem si řekla, že alespoň vytisknu krásné anatomické obrázky a každé ženě dám malé shnutí tématu kurzu.

Jéééénže…ani toto neklaplo, nebpři představě,že zasednu k počítači a budu přeskládávat téma a dělat z něj výnˇatkytky , ab to mělo hlavu a patu,se mi začalo reálně dělat fyzicky zle.

A NAJEDNOU MĚ TO NAPADLO!

Den předtím , jen proto, že jsme měla vnitřní potřebu,jsme si koupila omalovánky LUCIE ERNESTOVÉ.

Moc moc jí mám ráda,s jejími omalovánkami pracuji již léta.A teď jsme měla prostě takové puzení si je znova koupit.

A jak tak vyčerpaně sedím, konstruktivní práce neschopna, tak mě napdalo, že nechám ženy VYMALOVÁVAT.

A tak jsme pro každou okpírovala 3 různé varianty , nabalila pastelky ,co jsme dona našla a druhý den ránao vyrazila kurz.

Byl to takový ůj experiment,jak na to ženy zareagují.

A FUNGOVALO TO ÚŽASNĚ…ZÁZRAČNĚ…BÁJEČNĚ…

Ženy poslouchal, cvičily, odpočívaly a když se jim chtělo, tak VYMALOVÁVALA.

A CHTĚLO SE JIM POŘÁD!!!!!

I těm ,které to běžně doma se svými dětmi nedělají.

Na konci kurzu mi moc děkovaly a bylo jim blaze.

A MĚ TAKY!!!

Do teď se mi srdce chvěje VDĚKEM mému muži, že mě zvedl ze země, mé kamarádce,že mi jasně řekla, co ženy na ženském kurzu chtějí a LUCII ERNESTOVÉ, že tak báječně maluje a dělá vymalovánky a otvírá naší tvořivost a dělá náš život barevnějším.

Od teď bude můj vnitřní pan Mus pěkně počkat, až si něco vybarvím….

Přeji nám všem,ať si uděláme  krásný den.

Marta

Komentáře