Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, se v Evropě symbolicky používaly už před příchodem křesťanství.

Tradice adventního věnce, jak ho známe dnes, byla zavedena až v 19.stol. německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Až ve dvacátých létech dvacátého století se tento zvyk uchytil i v německých katolických sborech.

Za katolickou verzi protestantského adventního věnce je považován "Paradeisl" 

Konstrukce ozdoby byla tvořena z jedlových větví nebo zimostrázu. Konstrukci spojovala jablka, která tvořila čtyři vrcholy konstrukce. V každém jablku byla umístěna svíčka na místě stopky, která byla vyříznuta. Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím.

Termín Paradeisl pochází z výrazu pro "ráj", rajská zahrada. Celá konstrukce paradeislu pak symbolizuje STROM a jablko ZDROJ POZNÁNÍ dobrého a zlého. Svíčky mají podobně jako u adventního věnce představovat „světlo světa“, Ježíše Krista. 

Pozůstatek paradeislu dnes známe v podobě svícínku z jablka.